BcA. Mgr. Dalimil Ševčík
Seminář estetiky, FF MU
V příspěvku se budu zabývat možnostmi recepce a interpretace textů Sørena Kierkegaarda. Je totiž zřejmé, že jejich celkový rozsah (tisíce stran) a původní jazyk (dánština 19. století) zdaleka nejsou jedinými překážkami stojícími před jejich čtenářem. Jako mnohem závažnější se jeví specifičnost forem sdělení, které autor volí. Dánský myslitel po sobě zanechal díla vydaná pod rozmanitými pseudonymy, právě tak jako spisy publikované pod vlastním jménem (vzdělavatelné a další náboženské „řeči“), a rovněž práce z různých důvodů nevydané (především deníky, jejichž celkový rozsah je srovnatelný s rozsahem děl vydaných). Některá díla připomínají filosofické nebo teologické pojednání (Pojem úzkosti, Filosofické drobky, Nemoc k smrti), jiná mají blízko k beletrii (Opakování), další by zase bylo možné označit jako „popularizační texty“ nebo „sekundární teologickou literaturu“ (vzdělavatelné řeči), nezřídka se zdají být (zároveň) osobní zpovědí…
V rámci výkladu se budu věnovat právě způsobům sdělování, které dánský myslitel volí. Nejdříve krátce představím „panorama“ Kierkegaardova odkazu a možnosti jeho koherentního výkladu. Poukáži na specifika jednotlivých „typů“ spisů, jak jsou nastíněny výše. Stranou pozornosti přitom nezůstanou ani spisy, v nichž se Kierkegaard pokouší uchopit a vysvětlit pozici sebe sama jakožto autora a podat něco jako výkladová „vodítka“.
Následně se pokusím představit vlastní pokus o celistvou interpretaci děl kodaňského myslitele. Má interpretace bude vedena otázkou: „Jak rozumět autorovi, který rozvíjí ironii a niternost?“ Oba fenomény jsou totiž stěžejní pro Kierkegaardovo myšlení i pro možnost mu porozumět. Sdílejí také jednu důležitou charakteristiku: nelze je vyslovit přímo. Na základě těchto analýz se v závěru příspěvku otevřou obecnější tematické okruhy, vymezitelné následujícími dvěma otázkami: Jaká je povaha filosofické interpretace a v jakém je vztahu ke konkrétnímu textu? Co je skutečným cílem filosofie/filosofování a jak tento cíl odpovídajícím způsobem komunikovat?
Klíčová slova: Kierkegaard, porozumění, pseudonymita, dialog, teorie interpretace
Reference:
- Garff, J. (1991). The Eyes of Argus. The Point of View and Points of View with Respect to Kierkegaard’s “Activity as an Author”. Kierkegaardiana, 15(1) 29–54.
- Gouwens, D. J. (1995). Kierkegaard’s Either/Or, Part One: Patterns of Interpretation. In Perkins, R. L. (Ed.) Either/Or, I (s. 5–50). Mercer University Press.
- Mckinnon, A. (1969). Kierkegaard’s Pseudonyms: A New Hierarchy. American Philosophical Quarterly, 19(6), 116–126.
- Poole, R. (2001). ‘Dizziness, falling… Oh (dear)!…’ Reading Begrebet Angest for the Very First Time. Kierkegaard Studies Yearbook, 2001(1), 199–219.
- Poole, R. (1993). Kierkegaard: The Indirect Communication. University Press of Virginia.