Mgr. Markéta Kiššová
Katedra filosofie a religionistiky, FF UPCE
V roce 1952 Jean-Paul Sartre publikoval dílo Svatý Genet, komediant a mučedník (Saint Genet, Comédien et martyr), ve kterém studuje život spisovatele Jeana Geneta od dětství až po jeho kariéru romanopisce, básníka a dramatika, přičemž tuto jeho kariéru vysvětluje jako důsledek procesu odcizování. O statutu tohoto Sartrova díla a jeho koherenci s filosofií z Bytí a nicoty (1943) se stále vedou spory. Někteří autoři se domnívají, že Sartre publikací biografie Svatého Geneta stvrdil skutečnost, že téma svobody a morálky, které otevřel v závěru Bytí a nicotu, představuje nevyřešitelný problém (Scanzio, 2005). Jiní mají za to, že je Svatý Genet důkazem pokroku Sartrovy filosofie, protože rozvádí sociální tématiku, o které se v Bytí a nicotě nepojednávalo (de Coorebyter, 2005). Míra souvislosti mezi danými texty by se však dala posoudit i jinak než tematicky, a to metodicky: v Bytí a nicotě totiž Sartre definoval metodu existenciální psychoanalýzy, kterou ve Svatém Genetovi konkrétně uplatnil. Na rozdíl od klasické biografie, která se opírá o fakta a události, se existenciální psychoanalýza snaží přiblížit prožitek člověka. Aplikace metody spočívá v popisu kontradikcí, které studovaná osoba ve svém životě překonávala, a způsobů jejich řešení, které ji dovedly k tomu, kým se stala. Sartre jde ale v pojetí této metody ještě dál: v Bytí a nicotě totiž uvádí, že metoda má specifický „cíl“ spočívající v tom, že by měla navést k upuštění od „špatné víry“, tedy neautentického postoje ke světu. I v doslovu ke knize Svatého Geneta Sartre zmiňuje využití této metody, tentokrát ve smyslu „nastavení zrcadla“. Cílem příspěvku je přiblížit tuto praktickou a méně známou stránku existenciální psychoanalýzy a na jejím základě analyzovat Sartrovu reflexi o morálce a svobodě.
Klíčová slova: Sartre, Genet, morálka, existenciální psychoanalýza
Reference:
- Sartre, Jean-Paul. Bytí a nicota. Praha, OIKOYMENH, 2018 (1943), přel. Oldřich Kuba.
- Sartre, Jean-Paul. Saint Genet, Comédien et martyr (Svatý Genet, komediant a mučedník). Paris, Gallimard, 1952.
- Scanzio, Fabrizio. « Pourquoi Sartre n’a-t-il pas terminé sa morale ? » in Daimon, Revista de Filosofía, 2005/35, pp. 75-88.
- De Coorebyter, Vincent. « Prière pour le bon usage du Saint Genet : Sartre, biographe de l’aliénation », in Les Temps modernes, 2005/4 (n° 632-633-634), pp. 106-139.