Mgr. Jakub Peloušek
Katedra filozofie, FF MU
Narativ je jedním ze základních prostředků lidské komunikace. Nejedná se pouze o způsob vyprávění příběhů, kterými se zabývají literární vědy, ale je to také prostředek, jenž dává událostem ve světě smysl a je jedním z přístupů, jak konstruovat lidskou identitu. Tím může také aktivně formovat naše vnímání světa a nás samých v něm, takže se nejedná pouze o retrospektivní prvek interpretace našich stávajících zkušeností, ale má také určující roli pro naše budoucí vnímání a interpretaci.
V první části příspěvku představím několik způsobů, kterými je možné charakterizovat vztah narativu k lidské existenci (Meretoja, 2014, Strawson, 2004). Jedna z nejužívanějších dichotomií jej dělí z hlediska přístupu na instrumentální a ontologický, přičemž je možné pozice popsat analogicky jako epistemologickou a ontologickou. Dále je tuto dvojici možné doplnit ještě o etickou úroveň (MacIntyre, 1984, Strawson, 2004).
Zastánci epistemologické pozice (Dennett, White) považují narativ za kognitivní nástroj, který dává řád a smysl našim zkušenostem o událostech v realitě, na něž jej retrospektivně aplikují. Jiní badatelé zastávají ontologickou pozici (Ricoeur, MacIntyre), podle níž je narativ ontologickou kategorií, která je určující pro lidskou existenci. V takovém případě je narativ esenciální vlastnosti lidského vnímání, kterému se nelze vyhnout a implicitně je součástí naší každodenní zkušenosti. Etická pozice pak říká, že narativ má pro člověk hodnotu, protože pojímat svůj vlastní život jako vyprávění je dobrá věc, která je nezbytná pro dobře vedený život (Strawson, 2004).
V druhé části příspěvku se budu věnovat ontologickým předpokladům zmíněných přístupů, přičemž se zaměřím především na epistemologickou pozici. Její zastánci se snaží vyhýbat ontologickým otázkám, přestože staví na nevyřčených ontologických předpokladech, jež většinou vycházejí z pozitivistických předpokladů existence reality nezávislé na člověku, k níž máme přístup díky čisté zkušenosti.
V závěrečné části stručně shrnu ontologické předpoklady epistemologické pozice a z nich plynoucí problémy. Navážu dílčím závěrem v kontrastu vůči jiným autorům a pokusím načrtnout možnosti dalšího výzkumu.
Klíčová slova: narativ, ontologie, etika, epistemologie, Ricoeur, White, Strawson
Reference:
- MacIntyre, A. After Virtue: A Study in Moral Theory. Notre Dame: Univ.of Notre Dame Press. 1984.
- Meretoja, H. Narrative and Human Existence: Ontology, Epistemology, and Ethics. New Literary History, r. 45, č. 1, 2014, s. 89–109.
- Ricoeur, P. Narrative Time. Critical Inquiry r. 7, č. 1, 1980, s. 178–79.
- Strawson, G. Against Narrativity. Ratio, č. 17, 2004, s. 428–452.
- White H. The Content of the Form. London: The Johns Hopkins University Press. 1987.