2. ročník doktorandské filosofické konference

Intelektuální ctnosti jako epistemický cíl vzdělávání

Mgr. Hana Jermakova
Katedra filozofie a společenských věd, FF UHK


Intelektuální ctnosti zažívají renesanci nejen v teoretické epistemologii, ale i v epistemologii aplikované. Rostoucí zájem o přístupy, které umisťují intelektuální ctnosti do centra bádání, dokládá etablující se epistemologie ctností (např. Baehr, 2011). Cílem příspěvku je na základě struktury intelektuálních ctností a s podporou poznatků relevantních empirických výzkumů ukázat, že jejich kultivace má potenciál stát se jedním ze stěžejních epistemických cílů (nejen filozofického) vzdělávání. Soustředím se na ty související a úzce provázané aspekty intelektuálních ctností, které mají největší význam pro edukativní realitu: na motivační komponentu a na jejich sociální rozměr.

Tradičně jsou intelektuální ctnosti (např. zvídavost, otevřenost, intelektuální skromnost, intelektuální vytrvalost, odvaha nebo intelektuální autonomie) pojímány jako dispozice nebo rysy charakteru, které vedou zkoumajícího ke kognitivní prosperitě. Z jejich povahy a normativního rozměru plyne, že je z principu možné je kultivovat, a tím rozvíjet epistemický charakter jednotlivých myslitelů/lek. Spolu s tím, jak v současných diskuzích akcentuje epistemologie sociální rozměr poznávání (znalostí i jejich odůvodňování), význam získává i samotná podstata intelektuálních ctností, a to jejich sociální rozměr (Zagzebski, 1996; Alfano et al, 2022). Intelektuální ctnosti jsou často přímo založeny na interakci individuální excelence a kolektivního zkoumání a v ní získávají na významu.

Naprosto klíčovou pro jakékoli zkoumání je motivační složka intelektuálních ctností (Zagzebski, 1996, Baehr 2011). Právě motivační rozměr intelektuálních ctností účelně propojuje epistemické a nekognitivní stavy (emoce, pocity) zkoumajícího. Data z empirických výzkumů (např. Immordino Yang 2016) ukazují, že motivační emoce jsou integrální pro učení a kognitivní aktivity obecně a implikují, že smysluplné a společensky relevantní myšlení směruje na naše cíle zaměřené na změnu světa nebo sebe sama (Zagzebski 1996; Immordino-Yang, 2016). Taková změna je ultimátním cílem vzdělávání.


Klíčová slova: epistemický charakter, intelektuální ctnosti, sociální epistemologie (social epistemology)

Reference:

  • Immordino-Yang, M. H. (2016). Emotions, learning, and the brain: Exploring the educational implications of affective neuroscience. W. W. Norton & Company.
  • Pritchard, Duncan (2023). Educating for Virtuous Intellectual Character and Valuing Truth. Philosophies 8 (2):29.
  • Alfano, M., Klein, K., de Ridder, J. (2022). Social Virtue Epistemology. Taylor & Francis.
  • Baehr, Jason S. (2011). The inquiring mind: on intellectual virtues and virtue epistemology. Oxford: Oxford University Press.
  • Zagzebski L.T. (1996). Virtues of the Mind: An Inquiry into the Nature of Virtue and the Ethical Foundations of Knowledge. Cambridge University Press.