2. ročník doktorandské filosofické konference

Antisthenés sókratik: recepce antisthenovské dialektiky a dialektické prvky epideiktických řečí

Mgr. Michal Kokeš
Katedra filozofie, FF OU


Studium antistheniky je dnes vnímáno jako samostatná větev v rámci sókratiky, která nabízí alternativní teorii jazyka umožňující rozvoj poznání. Ve snaze rozlišit recepci antisthenovské dialektiky v rámci literárního žánru sókratovských rozprav se pokusíme interpretovat Antisthenovy epideiktické řeči Aias a Odysseus. Dialektika jako literární styl a filozofická metoda má svůj původ u Sókrata, prostřednictvím Platóna jako jeho nejznámějšího žáka. U Antisthena však nacházíme jinou podobu dialektiky, která má nejen epistemologické, ale také značné etické přesahy. Její recepce je o to důležitější, protože v prvních dekádách 4. st. p.n.l. měla filosofie a názory Antisthena více zastánců a posluchačů, než tomu bylo u Platóna (Kahn, 1996), nehledě na celkový dopad Antisthenových názorů na utváření pozdější helénistické filozofie. Epideiktické řeči obsahují znaky dialektiky (Kalaš et Suvák, 2013). Jejich analýzou lze nalézt specifikum Antisthenovy literární invence, a nalézt tak jazykové prostředky, které mají dialektickou funkci (Prince, 2015). Pro pochopení dialektiky jako nástroje, který vede k pravdivému poznání, je důležité pochopit vztah k pravdě u Aianta a u Odyssea. Rozlišení zpráv z klasického období od těch pozdějších navíc umožňuje sledovat posun v recepci antisthenovské dialektiky. Nejnovější studie ukazují, že Antisthenés se zabýval metodou pojmové definice, která pravý význam dosahuje sémantickou komparací různých kontextů a jazykových jevů (Meijer, 2017). Jedná se o problematizaci společenského způsobu života literární kritikou, která se týká také filosofické konceptualizace. To nabízí možnost transcendence pojmů, jejich ontologické ukotvení a formu výpovědí, které nenaplňují logickou výstavbu řeči apriori, ale přesto nabízejí formu významové definice. Z fragmentů lze stanovit Antisthenovu radikální opozici vůči esencialismu a kontroverzní stanovisko k pojetí pravdy. Antisthenovská dialektika umožňuje vědecký pokrok tím, že umožňuje cyklickou revizi (Brancacci, 2023) a tím, že je tolerantní vůči jiným kontextům, pokud nezpochybňují platnost kontextualizace samotné.


Klíčová slova: antisthenika, dialektika, filologicko-historická interpretace, sémantizace.

Reference:

  • Brancacci, Aldo (2023). Language, Definition and Being in Antisthenes. Rhizomata, 11, č. 2, str. 227–249.
  • Kahn, Charles Henry (1996). Plato and the Socratic Dialogue: The philosophical use of a literary form. Cambridge: Cambridge University Press.
  • Kalaš, Andrej et Suvák, Vladislav (2013). Antisthenis fragmenta: úvodná štúdia, grécky a latinský text, slovenský preklad a komentár k zlomkom. Bratislava: Univerzita Komenského.
  • Meijer, Piet A. (2017). A New Perspective on Antisthenes: Logos, predicate and ethics in his philosophy. Amsterdam: Amsterdam University Press.
  • Prince, Susan (2015). Antisthenes of Athens: Texts, translations, and commentary. Ann Arbor: University of Michigan Press.