V současné filozofii mysli zažívá panpsychismus výrazný návrat. Panpsychismus představuje slibnou alternativu k materialistickým teoriím mysli, které všechny – a doposud neúspěšně – čelí tzv. hard problem of consciousness (HPC). Ve zjednodušené formě, HPC má formu otázky: jak z něčeho fyzického jako jsou mozkové procesy povstává něco esenciálně fenomenálního jako jsou qualia (Chalmers, 1997). Panpsychismus chápe vědomí a fenomenálno jako ontologicky fundamentální. Otázka povstávání fenomenálního z materiálního, to jest HPC, se jej tedy netýká. Panpsychismus však čelí svým vlastním výzvám; nejpalčivější z nich se zdá být tzv. combination problem (CP): jak se jednotlivé mikro-zkušenosti skládají v jednotnou makro-zkušenost. Pokud by se jednalo o stejně závažný roblém jako HPC, panpsychismus by nepředstavoval vůči materialismu atraktivnější alternativu.

Ve svém příspěvku budu tvrdit, že standardní materialistická námitka, podle níž panpsychismus pouze nahrazuje HPC stejně závažným CP, stojí na mylné ekvivalenci. Za pomoci rozšíření argumentu Galena Strawsona (2008) ukážu, že mezi HPC a CP existuje zásadní asymetrie: zatímco HPC vyžaduje vysvětlení vzniku zkušenosti z ne-zkušenostního, CP se týká pouze vysvětlení usouvztažněnosti mezi již zkušenostními složkami. Ve srovnání s HPC se tak CP jeví jako méně obtížný, jelikož představuje problém intra-ontologický, zatímco HPC představuje problém inter-ontologický.

Klíčová slova: filozofie mysli, panpsychismus, the combination problem, the hard problem of consciousness, vědomí

Reference:

Chalmers, D.J., (1997). “The conscious mind: in search of a fundamental theory”, New York: Oxford University Press.

Strawson, G. (2008). „Realistic Monism: Why Physicalism Entails Panpsychism“. In Real Materialism: and Other Essays (Oxford University Press), pp. 53–74.