Stoikové vysvětlovali strukturu a fungování fyzické reality na základě interakce dvou počátků či principů (archai): aktivního principu ztotožňovaného s logem či bohem, který působí na pasivní látku bez kvalitativního určení, a tímto působením ji utváří. Tato distinkce na první pohled připomíná aristotelský hýlomorfismus a někdy bývala na jeho pozadí vysvětlována, přičemž ve stoickém aktivním principu (nebo případně v pneumatu, které roli aktivního principu přejímá) byla spatřována obdoba aristotelské formy a pasivní princip byl připodobňován k Aristotelově látce. Při bližším pohledu se však ukazuje, že takovéto ztotožnění je problematické – stoické archai nejen že se od látky a formy liší svým ontologickým statusem, ale také je pojí odlišný vztah. Na podkladu stoického pojetí existence jakožto schopnosti působit a podléhat působení, jež splňují pouze tělesa, totiž musí i obě archai, stejně jako pneuma, být tělesy. Interakce pneumatu s látkou je pak vysvětlena prostřednictvím teorie naprostého fyzického promíšení (krasis).

Konferenční příspěvek vychází z dnes již rozšířeného předpokladu, že stoikové hýlomorfismus odmítají a že stoické archai ani pneuma a pasivní živly nelze ztotožnit s aristotelskou látkou a formou. Stoikové však museli v rámci své korporealistické ontologie nabídnout vlastní vysvětlení jevů, které Aristotelés vysvětloval prostřednictvím rozlišení látky a formy. Příspěvek ukáže, že na některé z těchto problémů stoikové odpovídali právě prostřednictvím své teorie principů nebo vztahu pneumatu a pasivních živlů. Pokusím se prozkoumat, do jaké míry můžeme stoickou korporealistickou fyziku principů a pneumatu v tomto smyslu chápat jako řešení problémů souvisejících s odmítnutím rozlišení netělesné formy a látky. Pozornost přitom bude věnována zejména otázce jednoty a identity těles, života a vztahu duše a těla, a rovněž roli, kterou ve vysvětlení těchto jevů hraje stoická teorie krasis čili úplné směsi.

Klíčová slova: stoicismus, korporealismus, archai, pneuma, krasis

Reference:

De Harven, V. (2022). The Metaphysics of Stoic Corporealism. Apeiron, 55(2), 219–245. https://doi.org/10.1515/apeiron-2020-0094

De Harven, V. (2024). The Unity of Stoic Metaphysics: Everything Is Something. Oxford University Press. https://doi.org/10.1093/9780198930181.001.0001

Hahm, D. E. (1977). The Origins of Stoic Cosmology. Ohio State University Press.

Inwood, B. (2023). Stoics and Hylomorphism. In: Charles, D. (ed.). The History of Hylomorphism: From Aristotle to Descartes. Oxford University Press.

Rapp, Ch. (2023). The Octopoid Soul: Stoic Responses to Aristotle’s Soul-Body Hylomorphism. In: Charles, D. (ed.). The History of Hylomorphism: From Aristotle to Descartes. Oxford University Press.