Proč rozvíjet intelektuální autonomii ve vzdělávání?
Autor/ka: Mgr. Hana Jermakova
Katedra filozofie a společenských věd, Filozofická fakulta Univerzity Hradec Králové
Abstrakt
Zajištění well-beingu žáků je klíčovou prioritou současných českých vzdělávacích dokumentů, zejména Strategie 2030+, a souvisejících strategických materiálů pro vzdělávání učitelů. Současné psychologické teorie, zejména teorie sebeurčení (self-determination theory, Ryan & Deci, 2017), identifikují právě autonomii jako jednu ze základních psychologických potřeb, jejíž naplňování zásadně ovlivňuje subjektivní pohodu a vzkvétání jednotlivce (flourishing). Teorie sebeurčení zároveň ukazuje, že autonomie je klíčovým předpokladem vnitřní motivace, radosti z poznávání a hlubšího zapojení do procesu učení, což má zásadní důsledky pro kvalitu vzdělávání (např. Ryan & Deci, 2000, 2017). Strategie 2030+ v souladu s těmito poznatky upozorňuje na přímou souvislost mezi podporou autonomie žáků a jejich školním well-beingem.
Koncept autonomie je však významný nejen v psychologii, ale také v epistemologii. Tento příspěvek analyzuje styčné body mezi psychologickými teoriemi autonomie a teoriemi intelektuální autonomie chápané jako klíčové epistemické ctnosti (např. Robert & Wood, 2007; Baehr, 2011, Pritchard, 2022), a zároveň reflektuje dynamický vývoj v rámci sociální epistemologie, kde autonomie není chápána jako izolovaný individualismus, ale jako vzájemná závislost – uvědomění si vlastní epistemické závislosti na ostatních subjektech (Levy, 2021; Zagzebski, 2012). Tradice, vzdělávání, mentorství a učitelství jsou v tomto rámci nahlíženy jako instituty podporující rozvoj intelektuální autonomie. Pozornost bude věnována také napětí mezi pojetím autonomie a ideálem kritického myšlení jako samostatného úsudku.
Teoretická východiska podpořím ilustrativní analýzou zaměřenou na vybrané střední školy v České republice. Pomocí otevřeného kódování provedu tematickou analýzu volně dostupných dokumentů (např. zpráv České školní inspekce) budu zkoumat, nakolik školní prostředí a kultura podporují rozvoj intelektuální autonomie. Koncept autonomie přitom vymezím na základě současných koncepcí sociální epistemologie (např. Fricker, 2007) a teorie sebeurčení (Ryan & Deci, 2017). Takto získaná data umožní reflektovat potenciál rozvoje intelektuální autonomie jako klíčového předpokladu pro vzkvétání (flourishing, eudaimonia) studentstva.
Klíčová slova: autonomie, intelektuální autonomie, well-being, teorie sebeurčení, epistemické ctnosti
Reference
- Baehr, J. (2011). The Inquiring Mind: On Intellectual Virtues and Virtue Epistemology. Oxford University Press.
- Fricker, M. (2007). Epistemic Injustice: Power and the Ethics of Knowing. Oxford University Press.
- Levy, N. (2021). Bad Beliefs: Why They Happen to Good People. Oxford University Press.
- Pritchard, D. (2022). Epistemic Autonomy and the Intellectual Virtue. Theory and Research in Education, 20(1), 3–19.
- Robert, R. C., & Wood, W. J. (2007). Intellectual Virtues: An Essay in Regulative Epistemology. Oxford University Press.
- Ryan, R. M., & Deci, E. L. (2000). Self-determination theory and the facilitation of intrinsic motivation, social development, and well-being. American Psychologist, 55(1), 68–78.
- Ryan, R. M., & Deci, E. L. (2017). Self-Determination Theory: Basic Psychological Needs in Motivation, Development, and Wellness. Guilford Press.
- Zagzebski, L. T. (2012). Epistemic Authority: A Theory of Trust, Authority, and Autonomy in Belief. Oxford University Press.