Umělá inteligence je často prezentována nejen jako technologický nástroj, ale i jako kulturní fenomén, který ve veřejném prostoru nabývá symbolických, ideologických a někdy až mytických významů. Její pronikání do každodenního života a široké mediální pokrytí vytváří prostředí, kde se technické aspekty prolínají s lidovými představami a obavami. Tento příspěvek se zaměřuje na analýzu prezentačních strategií, které přispívají k mytologizaci AI, a zkoumá, jak tyto strategie formují naše vnímání této technologie. Opírá se o teorii moderního mýtu Rolanda Barthesa, která umožňuje chápat jazyk a reprezentaci AI jako sekundární sémiologický systém, jehož cílem je naturalizovat ideologické významy a činit je tak samozřejmými a nekriticky přijímanými.

Příspěvek přitom nezastírá limity Barthesova rámce, ale považuje sémiologickou analýzu za důležitý nástroj pro kritickou reflexi toho, jak je umělá inteligence ve veřejném diskurzu konstruována a jaké důsledky to má pro její společenské přijetí a regulaci. Na základě studie Natale a Ballatore budou představeny rané mytologizační strategie: vědecké analogie, které AI přirovnávají k lidskému mozku, futuristické predikce slibující utopické či dystopické scénáře, a mediálně akcentované kontroverze kolem jejího potenciálu a rizik. Jde o strategie, které byly využívány v minulosti a vztahují se obecně k fenoménu umělé inteligence, často ji vykreslují buď jako spásu, nebo jako hrozbu pro lidstvo. V druhé části příspěvku se na základě textu od Husárové a Pioreckého zaměřím na současné narativy okolo umělé inteligence, které autoři ukazují na konkrétních projektech z českého a slovenského prostředí. V současnosti se nejvíce jedná o prezentační strategie, jakými jsou například antropomorfizace (přisuzování kognitivních funkcí AI), nadsazování (přehánění schopností či implikování domnělé autonomie) nebo kontextualizaci (zasazení výstupu do takového kontextu, v němž mohou být nedokonalosti systému považovány za umělecky záměrné). Tyto strategie mnohdy zamlžují skutečnou povahu a limity použitých nástrojů strojového učení, čímž vytvářejí mytologizující rámce, které komplikují kritickou recepci a kulturní porozumění daným artefaktům a brání konstruktivní diskusi o jejich dopadech.