Johann Wolfgang von Goethe bývá řazen mezi významné německé literáty konce osmnáctého století, obvykle se však – z velké části v důsledku sporů s I. Newtonem a jeho žáky v oblasti optiky a teorie barev – opomíjí jeho přírodovědná a myslitelská práce. Smyslem příspěvku je předvést specifický přístup této renesanční osobnosti k požadavku na proměnu myšlení, nastínit cestu, jak je dle něj možné takovéto proměny dosahovat, a naznačit blízkost příslušné perspektivy myšlení k té, kterou ve svém díle Was heißt Denken? tematizuje v letech 1951/52 na Freiburské Univerzitě Martin Heidegger (2002). Výklad je postaven zejména na Goethově románové trilogii o Vilému Meisterovi – Viléma Meistera léta učednická (1958); Viléma Meistera léta tovaryšská aneb O odříkání (1961); Viléma Meistera divadelní poslání (1961) –, specificky pak na metamorfóze stejnojmenného hlavního hrdiny, jehož vývoj budou moci posluchači sledovat od jeho raného dětství až do období zralé dospělosti, a na úvodních pasážích jeho teoretického spisu Zur Farbenlehre (2016). Skrze jmenovaný cyklus, kterému Goethe věnoval více než třicet let svého života, a je na místě jej tak považovat za jedno z jeho centrálních děl, bude v základních konturách vyložena autorova pedagogicko-filosofická pozice, stejně jako klíčové figury jeho myšlení, mj. stupňování protikladů (Steigerung der Gegensätze), bohabojnost / zbožnost (Frömmigkeit) či dospívání k vyšší kultuře (Höchste Kultur) skrze odříkání (Entsagung).

Příspěvek roste z autorova dlouholetého výzkumu věnovaného blízkosti pozdní fenomenologie M. Heideggera a Goethovy intence po kultivaci člověka skrze poznání jeho vztahu k přírodě i přírody samé, jež se ubírá v mottu „… nehledejte nic za fenomény, ony samy jsou učením …“ (Goethe, 1943).