Tématem příspěvku je vysoce specifická intersekce filozofie a literatury. „Gotično“ je literárněvědním konceptem poněkud vágně shlukujícím soubor motivů a témat vyskytujících se hlavně v gotické fikci. Tj. variantě „strašidelného příběhu“ s kořeny převážně v 18. století. Samotný pojem „gotična“ pak spíše vymezuje estetický (sub)směr nežli žánr, přestože zajisté existuje i gotický žánr. Tento fenomén anglické literatury, jenž se dávno vymanil jak ze zeměpisného, tak literárního rámce, můžeme sledovat i ve filozofii. 

Bez přílišného pátrání nás jistě napadne Marxovo strašidlo komunismu, jak si již řada komentátorů všimla. Snad žádný jiný filozof se neoddal natolik duchařské metafoře jako Stirner. Samozřejmě hororovému žánru velmi přispěl Freud rozpracováním konceptu „tísnivého“¹ (Das Unheimliche) ve stejnojmenné práci, v níž se odkazuje na Ďáblovy elixíry E. Hoffmanna.  

Prezentace se zejména zaměřuje na Derridův dekonstruktivní rámec. Zvláštní pozornost je věnována pojmu „hauntologie“ a dílu Spectres de Marx, jež s tématem úzce souvisí. Samozřejmě spřáhnutí pochmurných či dokonce „horrorových“ témat společně s teoretickým rozvažováním je ve francouzské filozofii starší než psaní Derridovo. Tento styl je očividný např. již u Bataille. 

Cílem příspěvku je podívat se na Derridovy analýzy Marxových a Stirnerových textů právě prostřednictvím gotična, jakožto estetického paradigmatu a trans-textuálního fenoménu. Věřím, že důkladné prozkoumání motivů „strašidelného příběhu“ ve filozofii povede k hlubšímu porozumění jak krásné, tak odborné literatury.

1 Znamé spíše jako „uncanny“