Pojem epistemické nespravedlnosti, který Miranda Frickerová etablovala, je široce diskutován v analytické filosofii (Fricker, 2007). Přestože její práce upozornila na problematiku svědecké a hermeneutické nespravedlnosti, opomíjí hlubší fenomenologické dimenze poznávání. Tento příspěvek se proto zaměřuje na reinterpretaci epistemické nespravedlnosti skrze filosofii vnímání Maurice Merleau-Pontyho, zejména jeho pojetí habitu, horizontu (champ) a spontaneity hodnotících postojů (Merleau-Ponty, 2013; Čapek, 2012).

V první části příspěvku stručně představím Merleau-Pontyho argument o primátu tělesného vnímání, které podle něj předchází abstraktnímu myšlení a diskurzivnímu poznání. Zaměřím se na to, jak tělesná zkušenost rámuje možnosti percepce, rozhodování i artikulace vědění. Tělesnost u Merleau-Pontyho aktivně strukturuje náš přístup ke světu. Habitus je utvářen minulou zkušeností a vztahem k budoucnosti, předchází reflektovanému vědění a usměrňuje naše poznávací vztahy k druhým i sobě (Čapek, 2025). V této souvislosti bude objasněno, proč právě fenomenologická zkušenost marginalizovaných skupin může fungovat jako citlivý indikátor patologických jevů ve společnosti. 

Ve druhé části rozvinu pojetí fenomenologické epistemické nespravedlnosti, chápané jako zneuznání významu tělesně, sociálně a historicky zakotvené zkušenosti. Ukážu, že skrze mechanismus spontánní valorizace se ve vnímání formují motivace a hodnotící postoje, které předcházejí a ovlivňují diskurzivní rozhodnutí (Čapek, 2020). Tyto postoje nejsou čistě subjektivní, ale jsou zakotveny v sociální zkušenosti, v horizontu vnímání. Zohledním také Merleau-Pontyho myšlenku o svobodě, kde je motiv ztvrzen rozhodnutím, které jej zpětně potvrzuje – tedy oblast, kde se svoboda a poznání těsně prolínají (Čapek, 2024). Navrhuji  proto pozitivní rekonstrukci vědomí utlačovaných, která by zohlednila vztah mezi vnímáním, jazykem a pojmovou strukturou vědění. Závěrem srovnám tento přístup s koncepcí Frickerové, přičemž ukážu, že její internalistická perspektiva nedostatečně reflektuje tělesné a intersubjektivní podmínky poznání.