Otázka, zda je existence vlastnost, má dlouhé a kontroverzní dějiny úzce propletené s ontologickými argumenty pro existenci Boha. Nehledě na bohatou filozofickou tradici, která tvrdí opak, se můj příspěvek bude snažit prokázat, že existence by měla být považována za vlastnost. Abych svou hlavní tezi podpořil, prvně se zaměřím na metafyziku modální logiky. Některé pozice ve vztahu k problému existence individuí mezi možnými světy mou tezi podporují. Tyto i ty, které mou pozici nepodporují, popíšu. Bývají rozdělovány dvěma různými způsoby. Klasická distinkce je mezi aktualismem a posibilismem, ale v nedávné době se alternativně začalo rozlišovat mezi kontingentismem (původně: contingentism) a necesitismem (původně: necessitism). Budu se věnovat oběma párům těchto pozic i vztahu mezi těmito páry. Relevantními autory budou mimo jiné Tichý (1972; 1979), Plantinga (1974) a Williamson (2013). Tento způsob argumentace však shledám neplodným (i když užitečným z jiných důvodů). Dále nicméně představím argumenty nezávislé na modální logice, které považuji za dostatečné samy o sobě. Některé jsou založeny na tom, že přijetí existence jako vlastnosti nemá špatné důsledky, které v něm oponenti spatřovali. Jiné se pokouší ukázat, že mou tezi podporují intuice. Kromě vlastních argumentů tohoto typu se budu opírat o argumentaci, kterou představili Plantinga (1974), Sobel (2004) a Fitting & Mendelsohn (2023). Svou tezi budu také kvůli historické a tematické provázanosti uvádět do souvislostí s ontologickými argumenty. Budu ukazovat, že, i pokud existence je vlastnost, mnoho jednoduchých ontologických argumentů selhává kvůli jinému a základnějšímu logickému problému.