Tato prezentace se bude snažit zodpovědět otázku: „Jaký je vlastně postoj Gillesa Deleuze a Félixe  Guattariho vůči liberální demokracii?“ Proč je toto téma vůbec otázkou? Deleuze sám, a zejména pak ve spojení s Guattarim, je proslulý svým anti-akademickým postojem a z něho plynoucím složitým způsobem psaní, který úmyslně vzdoruje systematickému uchopení. Deleuze je některými označován jako anarchista, jinými jako avantgardní marxista a další, jako Philippe Mengue (2003), obhajují jeho teoretickou kompatibilitu s kapitalistickou liberální demokracií. Při událostech Května ‘68 jasně vyhlásil podporu silně levicově založenému protidegaulleovskému hnutí. V první knize Kapitalismus a Schizofrenie pak naříká nad promrhaným potenciálem tohoto historického momentu, zatímco v druhé knize vyjadřuje nejen své znechucení, ale také určitý obdiv kapitalismu. Roku 1981 podpořil prezidentskou kandidaturu  protisystémového kandidáta, klauna Coluche. 

V této prezentaci budu tvrdit, že odpověď se nachází v Deleuzově a Guattariho konceptu deteritorializace. Jelikož se však tento koncept mezi první a druhou knihou Kapitalismu a Schizofrenie značně vyvinul, omezím se na jejich pozdní, zralé dílo počínající Tisíci plošinami (1980). 

Deteritorializace, jak jsem již tvrdil jinde, je do určité míry ztotožnitelná s konceptem svobody jakožto aktivní činnosti. Jakožto svoboda je kontrastována s uzavřením do struktur moci. Problém, který nastává, a který Deleuze plně přiznává, je v tom, že některé struktury, například ty, které nám umožňují „objektivní“ vnímání reality a tudíž fungování ve světě, jsou pro mnoho lidí žádoucí. Aplikujeme-li tento pohled na mocenské struktury, jako je třeba stát či od liberální demokracie neodtrhnutelný kapitalismus, situace se značně zkomplikuje. 

Širší ambicí této prezentace je po zjištění Deleuzovy pozice zhodnotit, nakolik je tato pozice kompatibilní se současnou politickou situací, a především nakolik je možné ji využít k politické akci, či zda je potřeba ji překročit a vzít Deleuzovy koncepty, inspirované současnějšími autory, mimo Deleuze.