Přednáška se zaměřuje na pojetí smrti a smrtelnosti v díle Jacquesa Derridy. Téma rozebírá skrze sémiologickou stránku věci, Derridovu nauku o znaku, jeho kritiku strukturalismu, a také skrze prizmata pozdějších prací, zejména pak La vie la mort a Spectres de Marx.

Pro Derridu je znak stejně jako proces značení velmi provázaný se smrtí/smrtelností. Znak je chápán skrze absenci označovaného, a tato absence je strukturující podmínkou každého značení. Není tedy nemístné tuto absenci brát jako určitou podobu smrti. Derrida si je této spojitosti vědom, jak je patrné z mnoha děl např. Hlasu a fenoménu¹ nebo La Dissémination². Lidská smrtelnost by se takto mohla jevit jako prapůvod semiózy, ovšem kdyby dekonstruktivní filozofie nebyla vždy skeptická vůči otázkám původu. Rovněž i v díle La vie la mort je zpochybněna ostrá diference mezi životem a smrtí. Tento filozofický motiv lze nadále sledovat i ve Spectres de Marx.

Přednáška cílí objasnit vztah mezi smrtelností a teorií znaku v díle Jacquesa Derridy, zatímco respektuje původní dekonstruktivní rámec. Namísto toho navrhuje spektralitu z pozdějšího díla, jako řešení tohoto problému, které se záměrně vyhýbá otázkám podmíněnosti a původu.

---

1 Srv. Texty k dekonstrukci. s. 93.
2 Srv. La Dissémination. s. 104

Reference:

Derrida. 1999. Gramatológia. Bratislava: Archa.

Derrida. 1972. La Dissémination. Paříž: Telquel

Derrida, J. 2006. Spectre de Marx: L’État de la dette, le travail du deuil et la nouvelle Internationale. Paříž: Galilée.