Neoliberalismus se často prezentuje jako neutrální ekonomická teorie založená na „přirozených“ principech volného trhu. Vystupuje jako pragmatická a vědecká doktrína, ve skutečnosti však představuje normativní ideologii – soubor hodnot a přesvědčení, které určují, co je v ekonomice a společnosti považováno za správné či nesprávné. Jako ideologie formuje také digitální prostředí, které následně ovlivňuje společnost i jednotlivce.

V této souvislosti bude představen pojem ideologie z perspektivy teoretiků Kritické teorie, jako jsou G. Lukács, T. Adorno a H. Marcuse. Lukács chápe ideologii prostřednictvím konceptu zvěcnění (reifikace), kdy se lidské vztahy a společenské procesy proměňují v neživé, objektivizované formy, čímž dochází k odcizení a ztrátě vědomí celku. Tento proces zakrývá skutečné společenské rozpory a činí je vnímatelnými jako přirozený řád. (Lukács, G. (2022). Dějiny a třídní vědomí: Studie o marxistické dialektice) Adorno na tuto myšlenku navazuje konceptem falešného vědomí, které vytváří iluze o světě tak, aby odpovídaly zájmům dominantní ideologie, čímž potlačuje schopnost kritické reflexe a posiluje přijetí daného stavu věcí. (Adorno, T. W., & Horkheimer, M. (2009). Dialektika osvícenství) Marcuse tuto linii dále rozvíjí prostřednictvím pojmu falešných potřeb – tedy potřeb, které nejsou nezbytné pro lidskou emancipaci, ale slouží k udržení stávajícího systému. Tyto potřeby vedou ke konformitě, brání svobodnému myšlení a odvádějí pozornost od možnosti radikální společenské změny. (Marcuse, H. (2020). Jednorozměrný člověk: Studie o ideologii vyspělých industriálních  společností). 

Cílem výstupu je následně tyto teoretické pozice aplikovat na digitální prostředí formované neoliberalismem, v němž dochází k reprodukci společenských vztahů. Algoritmická logika přetváří  lidské interakce v kvantifikovaná data. V tomto prostředí vzniká falešné vědomí, které zastírá vykořisťující povahu technologií a posiluje pasivitu uživatelů. Platformy zároveň vytvářejí a udržují falešné potřeby, které podněcují konzum a odcizují subjekt od jeho autentických tužeb. Analýza ukazuje, jak digitální platformy přispívají k reprodukci ideologie prostřednictvím estetiky, personalizace a iluze svobody.