Tvrdím, že Robert Nozick ve své vlivné knize Anarchie, stát, utopie (1974) používá Lockeovým pojetí přirozeného práva na vlastnictví způsobem, instrumentálně. Tento termín označuje specifický způsob využitı́
teoretických prvků, kdy části originálnı́ho zdroje nejsou aplikovány v jejich původnı́m kontextu, ale jsou z tohoto kontextu vytrhnuty a použity na podporu vlastnı́ argumentace nebo teorie. Nozickova instrumentálnı́
aplikace Lockovy teorie vede k určitým inkoherencı́m v jeho robustnı́ teoretické koncepci, přičemž klı́čovým problémem je nekompatibilita mezi jeho teoriı́ kompenzace a jeho reformulacı́ Lockova „Provisa“. Tato
nekompatibilita se projevuje v tom, jak Nozick interpretuje a využívá Lockův pojem „Proviso“, což vede k inherentním inkoherencím v jeho vlastní teoretické konstrukci.

V této práci identifikuji a analyzuji jednu takovou inkoherenci, přičemž se zaměřuji na to, jak je tato nekompatibilita zakotvena v Nozickově interpretaci a použitı́ Lockova „Provisa“. Ukážu, že Nozickova teorie kompenzace a jeho adaptace Lockovy teorie přirozeného práva na vlastnictví jsou v rozporu, což podkopává konzistenci jeho argumentace. Tato analýza přispívá k hlubšímu pochopenı́ teoretických mezı́ Nozickovy práce a nabízí nové perspektivy pro další výzkum v oblasti teorie spravedlnosti a přirozeného práva. Také poskytuje kritickou perspektivu na to, jak instrumentální aplikace filosofických teoriı́ (či jejích částí) může ovlivnit jejich teoretickou integritu a aplikační důsledky.